Nela: Vychází měsíc a já jsem zoufalá,
že vyjdou i hvězdy, já ráda bych doufala.
Bude to šest let, půl roku, dva týdny a osm hodin,
kdy jsme se poprvé viděli,
bylo to v práci, vidět nás nesměli.
Dneska se tomu musím smát,
měla jsem ho ráda, měl mě rád.
Já se mu dávala, on uměl brát.
Poprvé u mě, podruhé –
Vilém: u mě! Potřetí u mě, počtvrté –
Nela: u mě.
Vilém: Popáté zase u mě, pošesté –
Nela: – u mě. Posedmé i poosmé –
Vilém: u mě, u mě. Podeváté –
Nela: u mě.
Vilém: Podesáté –
Nela: u mě. Pojedenácté u mě.
Vilém: Podvanácté u mě.
Nela: Ne, u mě.
Vilém: U mě!
Nela: Pleteš to, u mě.
Vilém: Ty to pleteš, u mě.
Nela: U mě!
Vilém: U mě!
Nela: My to oba pleteme, vždyť to bylo –
Vilém+Nela: U nás.
Vilém: Hypotéku nám přiklepli.
Vilém+Nela: (dvojhlas) Dneska se tomu musím smát!
Nela: Já se mu dávala,
Vilém: já měl to rád.
Nela: Měla jsem to ráda,
Vilém: Jak já uměl brát.
Oba: Dneska se tomu musím smát
Vilém: Vychází měsíc a já pořád tápu,
nevidím hvězdy, života mapu.
Nela: Tak se vezmem né!?
Po roce rok zas za rokem čeká,
Nela: Tak se vezmem né!?
člověk je žije, láska ho leká.
Nela: Tak se vezmem né!?
Vilém: Já tě slyšim.
Nela: Tak se vezmem né!?
Vilém: Ale nevim.
Nela: Ty se bojíš, né?
Vilém: Jo.
Nela: Ty nevíš?
Vilém: Ne
Nevím, kam mířím, nevím, co hledám. Půjdu se projít…
Nela: Tak víš co? Jdi někam!
Vilém: A tak jsem vyrazil na cestu dlouhou,
najít sám sebe bylo mou touhou.
Hela: Vychází slunce a já jdu sama,
jen se svou aurou, svýma čakrama.
Co tady hledám, spřízněnou duši,
jsem ještě panna a to mi sluší.
Vilém: V očích mám písek a navrch vlka – vespod,
skončím své žíznění v jedné z compostelských hospod.
Hela: Mezitím já na kraji cesty zápasím se svou zapářkou.
Vilém: A tvoje krosna, co z tebe spadla se stala mojí překážkou.
Neviděl jsem tě.
Hela: Já tebe ano.
Vilém: Co tady hledáš?
Hela: Spřízněnou duši.
Jsem pořád ještě panna.
Vilém: A to ti sluší.
Dál půjdeme spolu
Hela: až po Compostelu.
Vilém: Ta cesta dlouhá rychle utekla nám,
řek jsem ti všecko,
Hela: já neřekla ti nic.
Vilém: Tak povídej.
Hela: Až na cestě zpátky,
já pořád mluvila.
Vilém: Já stopnul tirák,
Hela: já pořád mluvila.
Vilém: Tirák nás vyhodil,
Hela: Já pořád mluvila.
Vilém: Pak jeli jsme vlakem, Hela: mluvila.
Vilém: V jídelním voze, Hela: mluvila.
Vilém: V lůžkovém voze, Hela: mlu-vi-la.
Vilém: Když přišel průvodčí, Hela: Já
Vilém: V tom dlouhém tunelu, Hela: pořád
Vilém: Pak když jsem usnul, Hela: mluvila.
Vilém: Zdálo se mi o Nele, Hela: mluvila.
Vilém: Jak lezem do postele, Hela: Já - muvila
Vilém: V tom mi to došlo. Hela: Já
Hela: Co?
Vilém: Že nevrátím se domů sám…
Hela: že nevrátíš se domů sám
Nela: To nemyslíš vážně!
Vilém: Nastěhuje se k nám.
Nela: To nemyslí vážně!
Hela: Jsem ještě panna…
Nela: On to nemyslí vážně!
Viléím: a tak to zůstane,
Vilém+Hela: Jsme spřízněni duší,
Vilém: obcujem duchovně.
Nela: Tak pojďte dál, já ji ustelu
Hela+Nela+Vilém:
Když vychází měsíc,
a slunce jde spát.
Hela+Nela: My máme tě rády.
Vilém: A já vás mám rád.
Coda
Hela+Nela: Proč jsi jen jeden,
Vilém: Po roce zas rok
Hela+Nela: když my jsme dvě?
Vilém: za rokem čeká
Hela+Nela: Kdybys byl dva,
Vilém: člověk ho žije,
Hela+Nela: jsme obě tvé
Vilém: láska ho leká.
Hela+Nela: jsme obě tvé.
Vilém: (Zpět v realitě, uklízí siderické kyvadélko.) Tak já myslím, že pokoj je v pořádku.