Byl tak jiný, když před sálem stál,
studijní typ, mediků byl to král,
nebyl krásný, a přece byl můj prvý
tasil svůj skalpel, lůžko zkropil krví.
MUDr. Krutá:
Dals mi křídla a já letěla,
jako pták, duše bez těla.
Letěla jsem a v perspektivě ptačí
viděla, jak se v tvých očích zračím.
Zvídavý byl, pořád se na něco ptal
byl i vtipný, svým vtipům se pokaždé smál,
často se myl, a dech měl stále svěží!
Vzpomínka, úsměv, já udržím se stěží.
Primář Krutý:
Dal jsem ti křídla a tys letěla,
jako pták, duše bez těla.
Letěla jsi a v perspektivě ptačí
viděla, jak se v mých očích zračíš.
Konečně přišla první pitva
s tkání a orgány lítá bitva!
Primář Krutý:
Mé skalpely ostré jako břitva
MUDr. Krutá:
ztupila jsem jeden, ne dva…
rf.
Vzal jsi mi/jsem ti skalpel a já/tys letěla
mrtvý pták, duše bez těla.
Letěla jsem/jsi a z perspektivy ptačí
viděla, jak se tvé/mé oči mračí.
Primář Krutý:
Protože nenašla ani játra.
MUDr. Krutá:
Učil se se mnou na pediatra.
Sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten to ryje!
Záškrt, spála, slepák, neštovice dřeme spolu na státnice.
Teď nad učením ohnutá
medička jsem a zbouchnutá.
Primář Krutý:
Pak ze mě se stal primář…
MUDr. Krutá:
Teď zpívám já, tak mi to nekaž…
Kariéra pro dva… To sotva!
Děti v domácnosti kotva…
Primář Krutý:
Ne! Nastoupíš k nám…
Sbor:
On dal jí práci, ona léčila,
kojencům duše, dětičkám těla.
Léčí teď spolu a to jim stačí,
oba se sobě v očích zračí.