Už to bude dobrých dvacet let,
co jed' jsem šoulet naposled.
Vzpomínka je to bolavá,
slyšela to celá Pálava.
To naše kuchařka Sára,
odskočila si na kus žvára.
A já vůní zlákán,
lžíce se chápu a papám.
ref.
Jaja afuna hamá, v útrobách to bodá,
jaja afuna hamá, svědomí mě hlodá.
Permoník:
Jaja afuna hamá,
Rabín:
toužit nikdy nepřestanu,
Permoník:
jaja afuna hamá,
Rabín:
já nepropadnu sebeklamu.
2.
Jak Sára ze žvára se vrátila
hned mě u trouby zmerčila.
Nedala cígo jedno, ale tři,
pekáč byl prázdný, my v rozepři.
Nakonec dospěli jsme k dohodě,
že pomlčíme o té mojí nehodě.
Já šel si lehnout, ale ach,
nafouknul se a dostal strach.
ref.
Jaja pachat afuná, břicho mi nafouklo se,
jaja pachat afuná, už do kalhot nevejdu se.
Permoník:
Jaja pachat afuná,
Rabín:
a šábes se blíží,
Permoník:
jaja pachat afuná,
Rabín:
snad útroby se nerozklíží.
3.
Na mísu usedám jen ztěží,
v břiše mám prd a venku sněží.
Povstanu jak makabejský,
nese mě puch, děsím pejsky.
Nad Pálavou letím jako sníh,
s lehkostí větrů jen duši tíží hřích.
ref.
Všichni:
Jaja afuna hamá,
Permoník:
toužit nikdy nepřestanu,
Všichni:
jaja afuna hamá,
Permoník:
nepropadnu sebeklamu.
Všichni:
Jaja afuna hamá,
Permoník:
a šábes se blíží…
Všichni:
Jaja afuna hamá!