Už když jsem na svět přišla,
průměrná holka bez půvabu,
hrála jsem si pořád sama,
na schovku, doktora - i na babu.
A když se tančilo u báru,
zůstala jsem lichá do páru.
rf:
Po městem bloudím, do oken jukám,
cigáro kouřím, já chtěla bych kluka
představu o něm nemám moc jasnou.
Po nocích sama, bojím se zhasnout,
nechat si zdát, jak mě máš rád?
Než takhle si lhát, spíš nebudu spát!
Žárovka praskla nad ránem,
to už je od pátku třetí.
Pročítám horoskop na dnešní den,
a zoufalá vzteky vřeštíTimka Mokrošová:
Nezadaným žádné změny,
jen oči pro pláč a čtyři stěny.
rf:
Po městem bloudím, do oken jukám,
cigáro kouřím, já chtěla bych kluka
představu o něm nemám moc jasnou.
Po nocích sama, bojím se zhasnout,
nechat si zdát, jak mě máš rád?
Než takhle si lhát, spíš nebudu spát!
Měl oči temné jako tůň
zuby neměl ani vlasy,
dle horoskopu jistě kůň,
na očích měl dlouhé řasy.
Na pozdrav pozvedl hůlku…
Tu srazilo ho auto k zemi
a vypadly mu oči z důlků ‒
vzala jsem je, hodí se mi:
broukám jim píseň osamělé ženy,
mám čtyři oči a čtyři prázdné stěny.
rf:
Po městě bloudím, do oken jukám,
cigáro kouřím, já chtěla bych kluka
představu o něm nemám moc jasnou.
Po nocích sama, bojím se zhasnout,
nechat si zdát, jak mě máš rád?
Než takhle si lhát, spíš nebudu spát